Check Point Advantage 2026: silné zážitky a otázky, které si odnášíme do praxe

Autor: Filip Lang, technický ředitel ICT NWT

Některé akce vás zaujmou jednou přednáškou. Na letošním Check Point Advantage do sebe zapadl celý den. Působivá produkce, výběr hostů, prostor pro setkání a odborný obsah vytvořily atmosféru, ze které si člověk odnáší energii i konkrétní podněty do práce.

Miloslav Lujka a celý tým Check Point Software mají můj obdiv za organizaci i odvahu zařadit živé ukázky a diskuse o tématech, na která zatím nemáme jednoduché odpovědi. Jiří Mádl navíc dodal programu humor a nadhled, který k náročným bezpečnostním tématům výborně seděl.

Velké díky patří Check Pointu a Arrow za pozvání.

AI potřebuje náš úsudek. A důkladné testování

Michal Pěchouček otevřel důležitou otázku: jak si s rostoucími schopnostmi AI zachovat vlastní úsudek a schopnost určovat směr?

Z jeho vystoupení si odnáším připomínku, která má přímé využití i ve firmách. Potřebujeme vědět, jaký problém chceme pomocí AI vyřešit, proč ho řešíme a podle čeho poznáme dobrý výsledek. Právě tato rozhodnutí musíme dál umět dělat sami.

Chema Alonso pak ukázal, jak mohou bezpečnostní omezení AI obstát při cíleném pokusu o jejich obejití. Živé demonstrace na pódiu měly sílu. Připomněly, že při nasazování AI aplikací potřebujeme prověřovat také situace, kdy je někdo začne používat způsobem, se kterým jejich tvůrci nepočítali.

Z pohledu CTO je to zásadní téma. S každou novou integrací potřebujeme rozumět tomu, k jakým datům a nástrojům systém získává přístup a jaké akce může provádět.

Dark Side Talk Show a rozhovor, který pokračoval mimo pódium

Jiří Vinopal, Filip Troníček, Daniel Hejda a Pavel „Spajk“ Matějíček přinesli do Dark Side Talk Show zkušenosti z různých částí bezpečnostního oboru. Ocenil jsem otevřenost diskuse i ochotu zpochybňovat přesvědčivě vypadající výsledky AI.

Schopnost rychle vytvořit analýzu nebo návrh řešení je velká výhoda. Stejně důležitá ale zůstává schopnost posoudit, zda je výsledek správný a zda podle něj můžeme bezpečně jednat.

Po vystoupení jsem s Jiřím Vinopalem pokračoval v rozhovoru o nebezpečí AI. Dostali jsme se i k tomu, jestli už není pozdě. Z jeho odpovědi jsem si odnesl, že podle něj jsme tomu bodu velmi blízko.

Silně se mi to propojilo s mou vlastní přednáškou na UTB „LOG 04:12:37“ a motivem Terminátora. Věnoval jsem se v ní mimo jiné propojování autonomních agentů s firemními systémy a postupně i fyzickým světem. S tím souvisí otázka, jaké pravomoci těmto systémům předáváme a jak si nad jejich jednáním zachováme kontrolu.

O to víc mě zasáhlo slyšet podobné obavy od člověka, který se bezpečnostnímu výzkumu věnuje každý den. Byl to pro mě jeden z nejsilnějších momentů celé konference.

Od pojmenovaného rizika ke skutečné nápravě

Jiří Kohout nabídl velmi praktický pohled na odolnost, technický dluh a prioritizaci podle skutečné expozice. Nejvíc mi utkvěl důraz na vlastníky aktiv.

U systému potřebujeme vědět, kdo za něj odpovídá a kdo má pravomoc i prostředky zajistit nápravu. Sebelepší popis rizika totiž sám o sobě nezmění jeho konfiguraci ani nezajistí opravu.

Na tento provozní pohled navázali Petr Kovačík a Jiří Zvolánek. Jejich blok přinesl konkrétní možnosti využití live patchingu, kontroly hardeningu a řízení MCP komunikace, kterou AI využívá pro přístup k nástrojům a datům.

Zaujalo mě zejména propojení nových bezpečnostních funkcí s každodenní prací správců. Live patching může pomoci překlenout dobu do standardní opravy. Průběžná kontrola konfigurace zase pomáhá odhalovat slabá nastavení, která v provozu snadno uniknou pozornosti.

Pohled do bezpečnostní kuchyně Check Pointu

Jonathan „Jony“ Fischbein sdílel zkušenosti z vlastního bezpečnostního provozu Check Pointu. Ocenil jsem otevřenost, s jakou mluvil o provozních problémech i jejich řešení.

Odnáším si především důraz na dotažení případu od detekce až k nápravě. Právě tam vidím velkou hodnotu automatizace bezpečnostního dohledového centra: pomoci týmu zvládnout opakované činnosti a zajistit, aby zjištěný problém dostal konkrétní řešení.

Vrchol je teprve polovina cesty

Radek Jaroš přinesl na závěr jinou perspektivu. Jeho zkušenosti s rozhodováním pod tlakem, pokorou a respektem k riziku výborně zapadly do celého dne.

Myšlenka, že vrchol je teprve polovina cesty, má své místo i v IT. Spuštěním projektu začíná další etapa, ve které se jeho kvalita ukáže při každodenním používání. Potřebujeme zvládnout provoz, změny i situace, které jsme při přípravě neočekávali.

Z letošního Check Point Advantage si odnáším nové podněty pro práci v ICT NWT i otázky, ke kterým se ještě vrátím. Největší hodnotu pro mě mělo propojení konkrétních technologií se zkušenostmi lidí, kteří jejich možnosti a rizika řeší v praxi.

Děkuji organizátorům, přednášejícím i všem, se kterými jsem měl možnost během dne mluvit. Přesně takové akce mají z mého pohledu smysl.